Jdi na obsah Jdi na menu
 


Komunikace s vlastními sestrami? Zakazuje se!

17. 7. 2009

Komunikace s vlastními sestrami? Zakazuje se!

 

Tak jsem se zase, stejně jako každý večer snažila dostat mladší sestry do postele před osmou, tak jak se kdysi dávno řeklo. Takže jsem jim uklidila postele, ačkoliv skoro-nejmladší, osmi letá – si má postel chystat sama …

 

Jenže – je celá po tatínkovi – naprosto blbá, vypatlaná, rozmazlená a podobně. Samé skvělé charakterové vlastnosti. Tss.

 

Nicméně … o jídlo se jim starám, o hygienu … což v praxi uvedeno znamená – najez se … vyčisti si zuby. S naší nejmladší jsem byla v kuchyňce – která jen tak mimochodem STÁLE JEŠTĚ NENÍ HOTOVÁ, stejně jako všechny ostatní místnosti (důvod? … NO je línej a vzteklej, sám nic nedělá a když začneme něco dělat my, tak je hned nasranej, co že se mu serem do práce – v konečném výsledku jsou všichni na nervy a hotovo není nic).

 

Povídala jsem si s ní, s malýma dětima se MÁ povídat, aby se jim rozvíjela slovní zásoba a aby nenabývaly dojmu, že jsou přehlížené. NO šel někam ven, kolem mě a okamžitě začal, jestli už to jako nepřeháním a kdesi cosi. Právě jsem totiž nejmladší vysvětlovala, že na sporák se nesahá, že je na to ještě malá.

 

Takže mi hezky vytknul moji péči o její bezpečnost. Nelíbí se mu, že vůbec mluvím na jeho svaté, a nyní už nevychované dcerušky. A jelikož už toho mám fakt dost, toho jeho nafoukanýho, sebestřednýho a povýšeneckýho chování … opět mě to dostalo do situace, kdy mi začaly neovladatelně téct slzy. ….

 

S mamkou jsme pak vedli chvilkovou debatu opět na to samé téma, jak je NO bezohlednej, že se vůbec nesnaží vychovávat svoje VLASTNÍ DCERY … že budou díky JEMU naprosto BLBÝ, vyjdou základku a tím jejich vzdělávání skončí … prostě půjdou ve šlépějích svého <ironický sykot> dokonalého otčíma. To bude ostudy.

 

Osmiletá – s prominutím – kdybychom jsme se nepřestěhovali z města do městyse a kdyby nepřestoupila na místní školu – neudělala by druhou třídu základní školy. Je to docela smutné.

 

Já s bratrem, když se k nám NO přistěhoval, jsme zažili mnoho „krušných chvil“ kdy si na nás doslova zasedl, museli jsme se učit naprosto nesmyslným způsobem a každou chvíli, za každou maličkost, jsme od něj dostali facku. Jak milosrdné.

 

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy učil mého, tehdy pětiletého bratra psát. Řval na něj, pak mu vrazil facku a bohužel pro mého bratra – bratříček to nějak neunesl a prostě a jednoduše pozvracel sešit, do kterého měl psát. Za to schytal další facku, další ostrá slova …

 

Řekněte mi, je tohle SPRÁVNÝ způsob výchovy? …

 

Nebo tehdy, kdy jsem dostala pětku z vlastivědy … musela jsem se za – myslím den nebo dva – naučit nazpaměť  zhruba dvacet stránek učebnice vlastivědy … v páté třídě. A když jsem si nemohla vzpomenou, na poslední světadíl, na prokletou Arktidu, byla jsem seřezána a seřvána … Poslána s učebnicí zpátky do pokoje …

 

Jsou to úžasné vzpomínky, mám pocit … že byl stvořen jen proto, aby dvěma, do té doby šťastným dítkům, naprosto a nenávratně zkazil dětství a zbytek života.

 

Ale … koukám, že jsem odběhla od původního tématu. Radši už budu končit.

 

Vaše Kyr

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář